„Člověk nedosáhne osvícení imaginací světla, ale tím, že si uvědomí temnotu.“ Carl Gustav Jung
Dneska fakt jen tři věty. Ta hromada prádla na žehlení nabývá astronomických rozměrů a hrozí mě zavalit. A vzhledem k tomu, že jedu první saturnskou ligu (a bude to bezpochyby cítit i v tomhle textu, bohužel), už to neokecám. Dneska. Luna dobíhá ke Slunci a my spějeme k novoluní. K tomu dojde ve 12:52 a nastane prakticky v rovině ekliptiky, v těsné blízkosti osy lunárních uzlů rozpažených toho času mezi znameními Blíženců a Střelce. Takže, tramtadadá, atrakce v podobě zatmění Slunce. Prstencovému. Konečně klid ... nebo? Ale jo, v podstatě jo. Luna, konečně zklidněná v Býku, se dnes ještě potkává s Lilith, ale vzhledem k tomu, že ta už má v tomto znamení v podstatě hotovo a s výjimkou několika úletů, které si schovává na červenec, se teď jen tak loudá rozkvetlými lukami, nejde o nic závažného. Naopak, kontakt s Lilith a podpůrným trigonem vzdáleně i s Plutem v Kozorohu dnes Lunu nesmírně uzemní, stabilizuje, zažene její obavy a eliminuje potřebu za každou cenu přeskočit ohradu, protože tady je mi to už málo, potvrdí její sebeuvědomění v těle, ve fyzickém prostoru i v hodnotách. A sextil k Neptunu požehná setkání obou povahově tak odlišných dívek, zahalí jej oparem přátelství, nadčasové lásky a nádhernou letní atmosférou. Pro dnešek je zkrátka všechno, jak má být, a my to tak i cítíme.
Chaos, rachot, zmatek, neklid a ne zrovna komfort? Přitom Luna v Býku po komfortu touží, ale v kontaktu s Uranem nemá pohodlí příliš šanci. A přesně v tomhle odrazovém bodě dnes startujeme. Takže na nic nespoléhat, o nic s neopírat, pravděpodobnost, že s to pod námi rozsype, je vysoká. Tatam je srdečná laskavost Býka, jeho vlídná fyzická pohoda, jeho vláčná liknavost a rozšafné ranní spočinutí na zahradě s hrnkem horké kávy a nosem zabořeným do pivoněk. Co se ještě včera zdálo pevným, dnes se chvěje. Jistoty stranou, rutina z cesty, energie nás nutí do rychlosti, agility a vyžaduje flexibilitu. Tempo graduje a vrcholí mezi devátou a desátou hodinou dopolední, pak zvolna slábne, ale dřív než večer bych o spočinutí nemluvila.
V přetrvávajícím snově mrákotném kvadrátu dnes se Sofinkou na kontrole u lékaře. Motáme se areálem, ambulanci přestěhovali, dveře jsou přečíslované, nakonec trefíme a zapomenuti čekáme, jestli ještě někdo někdy odněkud ... a vida! Paní doktorka se vynoří, pojďte dál, posaďte se, malátně něco říká, my něco odpovídáme, black out a déjà vu, nevadí, ze všech sil se tvářím duchem přítomna, hovor plyne, nikdo moc neví, o čem a proč, ale v podstatě šumák, všichni jsou tak trochu mimo. Nabývám dojmu – jistá si nejsem – že se máme zvednout, asi hotovo nebo co. V tom sestra vysloví termín kontroly: 8. října. Než její hlas dozní a datum zapadne v nekonečnu, cítím najednou podivnou naléhavost, studenou úzkost a přísnost, narovnávám se do pozoru, záblesk a tady končí sranda.
Luna v Rybách, něžná a univerzálně soucitná. Luna s Neptunem, povýšená do sfér vesmírné lásky. Luna hluboko ponořená v moři pocitů, nesmírně silná v empatickém nacítění a zároveň zmítaná emočními poryvy. Kvadrátem k ní se vztahuje Merkur, toho času ve formě a na domácím poli v Blížencích, urputný a důsledný v retrograditě. Merkur, který nás nutí přezkoumat a pro sebe (i pro druhé, ale to není podstatné) vysvětlit a obhájit důvody svých názorů, přesvědčení a řešení. Konflikt rozumu s citem a vnitřní rozpolcenost na velmi živé téma (*). Luna je samozřejmě jen chvilkovou záležitostí, katalyzátorem a za pár hodin bude pryč, ale Neptun zůstává a Merkur bude bloudit v mlze a potácet se v neuchopitelné, nepojmenovatelné nejistotě ještě dobře dva tři dny. A samozřejmě, tahle atropinová vazba ještě zesiluje účinky retrogradity Merkuru a uvádí centrální mozek lidstva do naprosté paralýzy. V myšlenkách ulpíváme, v řeči zabíháme a v situacích, jež s rodí bez příčiny a mizí beze stop, se točíme v kruzích. Nechápu, nerozumím, nevidím, nepamatuji se, zapomínám, ztrácím se a nevím, kudy kam ... je to až k pláči anebo nasrání, přijde na to …
To jsem se tak dneska podívala do horoskopu s myšlenkou, že by bylo dobrý věnovat trochu pozornosti tomu Merkuru. Merkuru, jehož obrat do retrogradity, jsem zase minula. Už nějak tradičně nebo co. Ne, tradici z toho dělat rozhodně nechci, ale stalo se to podruhé, nejmíň … Přemýšlím proč? Dřív se mi to nestávalo. A odpověď mě napadá, jen doufám, že nebude znít alibisticky nebo nějak zbytečně pateticky. V době, kdy události jen tak plynuly a velké planety si jely orazit na dovolenou, Neptun někam na Bora Bora, Saturn do Alp, ostatní, kam se jim líbí, my jsme si tak nějak žili to normální tempo bez neustálých zvratů, krizí, dramat a posunů tektonických desek celé civilizace, naše pozornost byla uvolněná, a abychom ji zabavili, všímali jsme si změny proudění větru, koukali, kam plují mraky a počítali, jestli devátá vlna bude mít větší hřeben z mořské pěny než těch osm předchozích. Zkrátka, podle teorie vrstvení, jsme sledovali pár snadno viditelných svrchních linií děje, kam bezesporu patří třeba právě Merkur. Samozřejmě, i na Bora Bora, i v Alpách, stejně tak jako v destinaci, kam se vydali Pluto a Uran, žijí lidé, kterým se tyhle masivní energii převalily přes hlavu a těm v tu chvíli zřejmě nebylo dvakrát do zpěvu. My ostatní jsme se o nich doslechli, chytli se za srdce, s pochopením a soucitem pokývali hlavou, pocítili nával zadostiučinění, že se to nestalo nám, a žilo se dál …
|
Archiv textů
April 2024
|