Merkur s Plutem v Kozorohu, oba direktní. Pluto nastavuje situaci a v časovém horizontu několika let (předchozích i budoucích, o tanečcích a tahanicích s Uranem nemluvě) ukazuje směr vývoje. Odkud kam jdeme a co nás to bude stát. Merkur coby náhodný cestující právě prochází kolem, jako každý rok. Letos se však vzhledem ke své povaze chová netypicky: je zpomalený, soustředěný a upírá mentální sílu do jediného bodu. Pluto ho musel nesmírně zaujmout anebo zhypnotizovat svým magnetismem. Proto se Merkur kolem Pluta pokusil prosmyknout, ale daleko nedošel a cosi ho přinutilo se vrátit. Jeho současné setkání s Plutem je tím třetím v řadě, tím, kdy už dochází ke skutečnému prozření. Od chvíle a bodu obratu před necelým týdnem Merkur opatrně nasál, ze všech stran prozkoumal, důkladně prověřil, rezervovaně přeskládal a postupně přijal transformační záměr Pluta. Teď nastupuje jeho díl práce: plné porozumění, logická analýza, zapracování do kontextu, dohoda se zúčastněnými, definice cíle a deklarace dlaších kroků.
Na tom by vcelku nebylo nic tak pozoruhodnéhho, plané tlachy běží v přémém přenosu každou chvíli: stačí si pustit zprávy (ne že bych to komukoliv doporučovala) a hned tu máme hromadu mluvících hlav s obdivuhodnou schopností žvanit hodiny a hodiny, aniž by řekly cokoliv informačně či jinak hodnotného. Jenže! Současná konstelace má ještě jeden silový moment, a tím je vazba konjunkce Pluto + Merkur v Kozorohu sextilem na Mars ve Štíru. Čili žádný prázdný kecy v kleci, nýbrž "jak řekl, tak udělal". A protože jde o Mars ve Štíru, udělal to hned! Z gruntu, s absolutním nasazením, možná na hraně života smrti, dotáhl čin do konce a uklidil po sobě případné stopy krve. A ještě nekončíme, tenhle týden jede ve stejné energii. Můžeme dokázat nemožné, můžeme se vyvázat z okovů minulosti, můžeme spálit mosty a položit základy nových, můžeme se osvobodit z pasti uhryzáním vlastní nohy, můžeme zachránit život, svůj či někoho druhého, ale můžeme také životní vazby ukončit, jestliže nás stahují do bažinaté propasti. Můžeme a dokonce musíme rozhodnout, co má v našem životě zůstat a co musí pryč. Máme sílu, o jaké se nám nesnilo. Možná o ni ani dvakrát nestojíme, Slunce je ve Vodnáři a proboha, proč se mám hrabat v zemi, v bahně, v krvi a ve sračkách?! Proč pořád řešit důsledky dnů dávno zapomenutých? Proč se po mně sápou pařáty mých minulých chyb a nedokončených úkolů? Chci pryč, od toho všeho, od pozemského balastu a hnusu, pryč od vydírání a manipulace, od hnilobných procesů a tepenného krvácení, od bolesti a mocenských her ... chci být člověkem ve smyslu humanity, nikoli pouze a výhradně ve smyslu průchodu porodními kanály, přijímání potravy a vyměšování. Už se chci rozběhnout a rozletět k budoucím vizím, plánů plnou hlavu, cesta je otevřená a možností je tolik! Nový svět! Chci se vysvléknout ze svého těla, rozepnout hrubý zip od temene k patě, zhroucenou hmotu nechat ležet v prachu a jako čistý duch letět ke hvězdám! No jo ... ještě není ten čas. Ale jednou přijde! Tak jdem na to, zatím jsme tady, ale když pořádně hrábneme, máme to za chvilku! Jan Neruda: Jak lvové bijem o mříže Chinaski: Láska a hvězdy Comments are closed.
|
Archiv textů
September 2023
|