Surrealita

Včerejší konstelace rozhodnosti, odvahy a nutnosti zásadního činu je s námi i nadále, stejně tak napěťová vazba Pluta vůči Venuši. Změnilo se pouze postavení Luny. Ta přešla z pevného a stabilitu udržujícího Býka do pohyblivých, přizpůsobivých Blíženců a jako by nad celou akcí mávla rukou: „A tak teda jo, pojďme na to, spusťte to a já se budu držet, abych neuletěla. Anebo ulítnu, co už ...“

Je v tom kapka úlevy, uvolnění a snad i naděje, že výřeční Blíženci, kteří prodají Eskymákovi plavky, dokážou verbálně zvládnout i tuhle situaci. Až na to, že jejich komunikační schopnosti narážejí na jedné straně na stacionární Merkur v Panně („Tudy se, panáčku, nikam nedostaneš, tady je to rozkopaný – musíš kolem, objížďka je značená – i když vlastně nevím kudy, protože ta ulice vedle je slepá, další jednosměrná a ta ještě za ní je rozkopaná taky!“), na straně druhé na retrográdní Neptun v Rybách („Osobo, nešly tudy dvě děti?" – „Pleju len!“).

Takže pokud informace vůbec dorazí na místo svého určení, což ani zdaleka není jisté, nejspíš uslyšíme, že došlo k nepochopení, že situace je nejasná a zmatečná, dá se vysvětlit tak i tak, každá pravda má dvě strany a můžeme ji ohnout nebo posunout, prostě žádné pevné prohlášení a jednoznačné postoje, jen moře proměnlivých možností, které se přelévají tam a zpátky, až se nám z toho mozek v hlavě kroutí. Zkrátka, realita je v tuto chvíli naprosto surrealistická, proměňuje se nám pod rukama, tak ji jen sledujme a nesnažme se o pochopení, uchopení nebo nedej Bože nějaké řešení ...