Pořád jsme to my ...

Fotografie Transformation od Hartwig HKD licencována pod CC BY 2.0     

Tik, tak, tik, tak, tik, tak … zítra úplněk, v neděli kontakt. Víkend a celý příští týden v zajetí neskutečně silného proudu hlubokých, temných a nesmiřitelných energií Pluta a Saturnu. Sklepení duše a hniloba, destrukce, násilí, posedlost, peklo. Řád světa a poslušnost, neústupnost, rigidita, tvrdost a krutost.

Pokud se vás to netýká, což je možné, dál nečtěte! Myslím to vážně!

Neměnné struktury, opěrné body a jistoty se hroutí. Slovo „transformace“ vynechám, označení za eufemismus výrazu „být v prdeli“, což tu někdo zmínil, je přesné. Sedím u stolu v pět ráno vyhnaná z postele nespecifickou úzkostí. Zprávy, coby veřejné zrcadlové zobrazení nastupující vlny, jsem prolistovala zběžně, o detaily nejde, titulky mluví za vše. Snad jen „Přerov chystá mapu strachu“, lepší parabolu nevymyslíte.
 
A teď co s tím? Tohle je a bude náročné období, časově jej limitovat nechci. Nastupující týden akutně, následuje chronická fáze. Ačkoliv můžeme mít pocit paralýzy, bezmoci či zahnání do kouta, jde o nanejvýš dynamickou sezónu. Ta vyžaduje vysokou míru zodpovědnosti a aktivní účast na osobní úrovni, kterou můžeme sami ovlivnit. Konjunkce Pluta a Saturnu je extrémně silová, odehrává se v kardinálním znamení Kozoroha, kde jsou navíc seřazeny i další významné planety (Slunce, Merkur, Jupiter). Důležité je zachovat rozvahu, soustředěný klid, udržet bdělou pozornost a být připraven kdykoliv reagovat na proměňující se situaci. Reakcí nemyslím snahu o odpor ani pasivní odevzdání. Spíš se pokusme nastavit do režimu „přepočítávám“. A může to být zatraceně zásadní přepočet. Svrchní vrstvu střídajících se pocitů, výkyvů nálad, nezávazných hovorů a čisté radosti teď prosím nechme stranou, na to není čas. S Plutem a Saturnem se noříme do nejhlubších vrstev své osobnosti. Podle toho, jak se aktuální konstelace dotýká citlivých míst v našem nativním horoskopu, se liší intenzita nasazení a nutnost konstrukčních změn systémů ukotvených v hlubokém, kalném a neprobádaném bahně u kořenů našeho života, na dně naší duše.
 
Přežijeme to? Samozřejmě! Není to lehké, ale nežijeme to poprvé. Na základě odhadovaného věku všech přítomných si troufám tvrdit, že takovou situací už prošel jeden každý z nás. Je to fáze dočasná. Je to fáze očistná. Je to fáze obrozující. A je to jenom FÁZE! … a ještě něco, je to fáze transformační – sorry, rozmyslela jsem si to, protože navzdory přiléhavosti označení odpovídá výraz „být v prdeli“ pouze první části procesu transformace, destrukci nefunkčních struktur. Ta druhá část je o tom, že vidíme, proč se to muselo stát a jaký to mělo smysl. Možná ještě necítíme úlevu ani třeskutou radost, ale už rozumíme důvodům, dokážeme dohlédnout přínos a domyslet následné možnosti. A chápeme, že to bylo nezbytné. Na konci toho všeho to budeme pořád my, v krystalicky čisté podobě, zbaveni všech indoktrinací a nánosů, co k nám nepatří, co nás dusí a co nám brání žít, byť třeba právě ty dnes považujeme za úhelné kameny své existence a neumíme si vůbec představit, že bychom se jich měli vzdát.