 | „Ouvej!“ vykřikl Pú. „To bolí!“ „Zůstal jsi trčet,“ řekl Králíček. „Už je to tak.“ Ráda bych dnes věnovala krátkou poznámku Merkuru v Panně. Tomu, co to to napral do písečné závěje, silou vůle se snažil projet a nakonec mu nezbylo, než se nechat vytáhnout. Teď sedí za volantem, auto na laně a potupně couvá. Má dost času |
prohlídnout si krajinu, setřídit myšlenky, vrátit se zpátky v úvahách k tomu, kam se mu pozornost zatoulala těsně předtím, než zůstal trčet …
Celý manévr před obratem Merkuru do retrogradity se odehrává v rozpětí posledních deseti stupňů Panny. Opozičně k tomuto prostoru, na konci Ryb, se touhle dobou nachází Chiron. Rovněž retrográdní. Opozice je aspekt napěťový, ale nikoli kritický. Nevrazí nám kudlu do zad. Svého protihráče vidíme. Nejde o boj, spíš o diskusi, ať už probíhá formou výkřiků, hecování, otevřené hádky nebo jen významného mlčení a upřených pohledů do očí. Je tu výzva a je tu příležitost k nalezení nového řešení. Opoziční aspekt trvá dlouho, mívá nastaveny nejširší orbisy. Protože pokud někdo stojí proti vám, před očima, je záběr vašeho pohledu široký – vidíte ho přicházet, zaujmout pozici i mizet v dálce. Vidíte ho dlouho.
Téma, které mezi sebou Merkur s Chironem otevírají, se váže k mé infantilní citaci. Medvídek Pú je vůbec můj oblíbený génius. Chiron bolí. Respektive, ukazuje na to, co nás bolí. Když nás něco bolí, chováme se specificky. Každý jinak. Někdo vyžaduje pozornost a starostlivou péči. Někdo fňuká a dožaduje se soucitu. Někdo usedavě pláče a propadá beznaději. Někdo se vzteká, nadává a zuří. Někdo se snaží uhrát tvrďáka, který bolestí pohrdá. Někdo chce zalézt a být sám. Někdo … však víte, co děláte, dosaďte si sami!
Tyhle momenty se samozřejmě netýkají jen okamžiku, kdy sedíme v čekárně u zubaře a čekáme na vyčištění kanálků. Týkají se daleko širšího spektra životních situací. Situací, kdy se cítíme odmítnuti, opuštění, ztrapnění, poníženi, vysmíváni, oklamáni, zrazeni, … v rodině, ve škole, v práci, v partnerství, na veřejnosti, naprosto kdekoliv. Situací, které nás bolí, opakovaně zraňují, otevírají staré jizvy. Bolí nás proto, že je neumíme žít. Jednou jsme se krutě spálili, možná i dvakrát. Tehdy jsme to nečekali, šli do toho s otevřeným srdcem a rána, která přišla, byla jak šlehnutí bičem. Kromě šílené bolesti i šok, údiv a nepochopení. O to větší pocit zranění. Zapamatovali jsme si ho. Stáhli se, zavřeli a okamžitě nasadili svůj specifický obranný mechanismus. Ten, který jste si dosadili do věty o odstavec výš. A od té doby si na tuhle situaci dáváme pozor. Vyhýbáme se jí a namlouváme sobě i ostatním, že o ni nestojíme. Nepotřebujeme ji. Nechceme do ní za žádnou cenu znovu vstoupit. Když se to stane a jsme k tomu osudem přinuceni, dostáváme strach. A na pomoc nám přispěchá starý dobrý obranný mechanismus. Uzavřeme se, obrníme se a nikdo na nás nemůže! Už ne!
Jenže!
Úkolem zcela zjevně není navlíknout se do neprůstřelné vesty, co nejrychleji proběhnout kritickým polem a pak s úlevou odejít žít svůj bezpečný život někam, kde není čeho se bát. Kde jsme v bezpečí, zato bez té zkušenosti, která nám v životě tak chybí. Znáte to, „kdo chce něco, co ještě nikdy neměl, musí se odvážit udělat něco, co ještě nikdy neudělal“. Neudělal ze strachu, nejspíš. Úkolem je postavit se výzvě, která nás tehdy zranila, odložit svůj bezpečnostní obrněný model a zkusit to uhrát znovu. Jinak. Bez zranění. V psychoterapii se tomu říká korektivní zkušenost. V astrologii je to myslím naše setkávání s Chironem. Se zraněným léčitelem, který sám trpí krutou bolestí. Tu někde ve svém životě cítí i každý z nás. Můžeme v ní ustrnout a cítit se poškození, nenávidět celý svět. Anebo můžeme vyrůst. A tím se z bolesti vyvázat. Ne že by to už nebylo cítit, každá změna počasí ám zranění připomene, ale bolest už nad námi nemá moc. A ten, kdo bolestí projde, může navíc využít svých zkušeností k tomu, aby s jejím překonáváním pomohl druhým.
Tak schválně! Můj nativní Chiron je nalepený na Merkur v Beranu v devátém domě. Nejvíc ze všeho se bojím veřejně vystoupit se svým názorem, říkat, jak si myslím, že jsou věci na světě uspořádané, ačkoliv je to to, co mě v životě zajímá nejvíc, čemu věnuju tolik času a pořád mi to běží hlavou. Mnohokrát jsem byla za blbce, za naivku, za paní moudrou, za obrýlenou sovu, taky za tu, co má hubu na zbrojní pas. Tak často, že to už vůbec nikdo nebral vážně. Strašně dlouho jsem se bála napsat svůj první post, že se mi zase všichni vysmějí. Ale musela jsem, nešlo to udržet. No jo. Už je to dávno, ale i teď je mi pokaždé dost úzko … :)
A co vy? Kde máte svůj nativní Chiron s celoživotní úzkostí?
A kde stojí Chiron ve vašem horoskopu právě teď?
Chiron je pomalý a průchod jedním znamením mu trvá asi čtyři roky. Téma, které otevírá ve vašem horoskopu právě teď, je dáno domem, v němž leží posledních deset stupňů znamení Ryb. Ale nebojte, pohled do otevřené rány se nevymezuje pohybem Chironu, ale pohybem retrográdního Merkuru. Trvá sice už nějaký čas, řekněme od poloviny srpna, ale mluvíme tu o dnech a týdnech. Díky retrograditě Merkuru jsme teď ve fázi nápravy. Dostaneme se do situace, kdy nám někdo/něco otevře oči a ukáže, před čím utíkáme, před čím se schováváme, čeho se zříkáme … a co bychom tak rádi měli! A mít můžeme, když se odvážíme!
Celý manévr před obratem Merkuru do retrogradity se odehrává v rozpětí posledních deseti stupňů Panny. Opozičně k tomuto prostoru, na konci Ryb, se touhle dobou nachází Chiron. Rovněž retrográdní. Opozice je aspekt napěťový, ale nikoli kritický. Nevrazí nám kudlu do zad. Svého protihráče vidíme. Nejde o boj, spíš o diskusi, ať už probíhá formou výkřiků, hecování, otevřené hádky nebo jen významného mlčení a upřených pohledů do očí. Je tu výzva a je tu příležitost k nalezení nového řešení. Opoziční aspekt trvá dlouho, mívá nastaveny nejširší orbisy. Protože pokud někdo stojí proti vám, před očima, je záběr vašeho pohledu široký – vidíte ho přicházet, zaujmout pozici i mizet v dálce. Vidíte ho dlouho.
Téma, které mezi sebou Merkur s Chironem otevírají, se váže k mé infantilní citaci. Medvídek Pú je vůbec můj oblíbený génius. Chiron bolí. Respektive, ukazuje na to, co nás bolí. Když nás něco bolí, chováme se specificky. Každý jinak. Někdo vyžaduje pozornost a starostlivou péči. Někdo fňuká a dožaduje se soucitu. Někdo usedavě pláče a propadá beznaději. Někdo se vzteká, nadává a zuří. Někdo se snaží uhrát tvrďáka, který bolestí pohrdá. Někdo chce zalézt a být sám. Někdo … však víte, co děláte, dosaďte si sami!
Tyhle momenty se samozřejmě netýkají jen okamžiku, kdy sedíme v čekárně u zubaře a čekáme na vyčištění kanálků. Týkají se daleko širšího spektra životních situací. Situací, kdy se cítíme odmítnuti, opuštění, ztrapnění, poníženi, vysmíváni, oklamáni, zrazeni, … v rodině, ve škole, v práci, v partnerství, na veřejnosti, naprosto kdekoliv. Situací, které nás bolí, opakovaně zraňují, otevírají staré jizvy. Bolí nás proto, že je neumíme žít. Jednou jsme se krutě spálili, možná i dvakrát. Tehdy jsme to nečekali, šli do toho s otevřeným srdcem a rána, která přišla, byla jak šlehnutí bičem. Kromě šílené bolesti i šok, údiv a nepochopení. O to větší pocit zranění. Zapamatovali jsme si ho. Stáhli se, zavřeli a okamžitě nasadili svůj specifický obranný mechanismus. Ten, který jste si dosadili do věty o odstavec výš. A od té doby si na tuhle situaci dáváme pozor. Vyhýbáme se jí a namlouváme sobě i ostatním, že o ni nestojíme. Nepotřebujeme ji. Nechceme do ní za žádnou cenu znovu vstoupit. Když se to stane a jsme k tomu osudem přinuceni, dostáváme strach. A na pomoc nám přispěchá starý dobrý obranný mechanismus. Uzavřeme se, obrníme se a nikdo na nás nemůže! Už ne!
Jenže!
Úkolem zcela zjevně není navlíknout se do neprůstřelné vesty, co nejrychleji proběhnout kritickým polem a pak s úlevou odejít žít svůj bezpečný život někam, kde není čeho se bát. Kde jsme v bezpečí, zato bez té zkušenosti, která nám v životě tak chybí. Znáte to, „kdo chce něco, co ještě nikdy neměl, musí se odvážit udělat něco, co ještě nikdy neudělal“. Neudělal ze strachu, nejspíš. Úkolem je postavit se výzvě, která nás tehdy zranila, odložit svůj bezpečnostní obrněný model a zkusit to uhrát znovu. Jinak. Bez zranění. V psychoterapii se tomu říká korektivní zkušenost. V astrologii je to myslím naše setkávání s Chironem. Se zraněným léčitelem, který sám trpí krutou bolestí. Tu někde ve svém životě cítí i každý z nás. Můžeme v ní ustrnout a cítit se poškození, nenávidět celý svět. Anebo můžeme vyrůst. A tím se z bolesti vyvázat. Ne že by to už nebylo cítit, každá změna počasí ám zranění připomene, ale bolest už nad námi nemá moc. A ten, kdo bolestí projde, může navíc využít svých zkušeností k tomu, aby s jejím překonáváním pomohl druhým.
Tak schválně! Můj nativní Chiron je nalepený na Merkur v Beranu v devátém domě. Nejvíc ze všeho se bojím veřejně vystoupit se svým názorem, říkat, jak si myslím, že jsou věci na světě uspořádané, ačkoliv je to to, co mě v životě zajímá nejvíc, čemu věnuju tolik času a pořád mi to běží hlavou. Mnohokrát jsem byla za blbce, za naivku, za paní moudrou, za obrýlenou sovu, taky za tu, co má hubu na zbrojní pas. Tak často, že to už vůbec nikdo nebral vážně. Strašně dlouho jsem se bála napsat svůj první post, že se mi zase všichni vysmějí. Ale musela jsem, nešlo to udržet. No jo. Už je to dávno, ale i teď je mi pokaždé dost úzko … :)
A co vy? Kde máte svůj nativní Chiron s celoživotní úzkostí?
A kde stojí Chiron ve vašem horoskopu právě teď?
Chiron je pomalý a průchod jedním znamením mu trvá asi čtyři roky. Téma, které otevírá ve vašem horoskopu právě teď, je dáno domem, v němž leží posledních deset stupňů znamení Ryb. Ale nebojte, pohled do otevřené rány se nevymezuje pohybem Chironu, ale pohybem retrográdního Merkuru. Trvá sice už nějaký čas, řekněme od poloviny srpna, ale mluvíme tu o dnech a týdnech. Díky retrograditě Merkuru jsme teď ve fázi nápravy. Dostaneme se do situace, kdy nám někdo/něco otevře oči a ukáže, před čím utíkáme, před čím se schováváme, čeho se zříkáme … a co bychom tak rádi měli! A mít můžeme, když se odvážíme!
RSS Feed
