Jsem typ, co se vždycky spíš předbíhá a stiskne rozbušku dřív, než je nezbytně nutné. Ale tentokrát jsme v tak ostražitém a soustředěném modu, že si zřejmě na vrchol konjunkce Slunce – Uran počkáme. Její vibrující energie je sice na dosah, cítíme ji pod rukama tam za tou vlhkou stěnou, ale sami jí naproti nepůjdeme. Vyčkáváme. A Luna ve Štíru nás nepustí. Možná až bude muset, na samém konci znamení pod vlivem Marsu v Býku ... a pak ve Střelci, tam už je to rutina. Pátek, sobota, neděle. Zatím přepínám na vnitřní okruh.
A vztahy. Venuše stále retrográdní, v Rybách a v přesném kvadrátu k Saturnu. Žádný velký posun, Saturn sám stojí na začátku retro fáze a Venuše tančí na místě, přibržďuje před obratem do přímého směru – už v sobotu, díky Bohu! Drží se navzájem v šachu. Jenže! Do sestavy rozehrané mezi Venuší, Chironem a Saturnem se najednou přidává Mars! Zakletá Šípková Růženka spí ve věži, kolem dokola strnulé mrtvé království a hradba ostnatých keřů. Nikdo v nic nedoufá, ruce vztažené do prázdna už poklesly, naděje uschla. Ale princ už se prosekává křovím, už lomcuje zarezlou klikou, rozbíhá se a ramenem vráží do dveří ... dejme mu ještě těch pár dnů, aby stihl urvat zámek, vyběhnout schody, políbit princeznu a probudit život ... a znova, jaká náhoda, sobota! Není to nádhera? Já ty náhody miluju!