 Luna a Venuše se nad ránem potkávají ve Vahách zcela bez kontaktů na své okolí. V koupelně narazíte na pubertální dítko a místo typického pohledu-raději-stranou se na vás usměje. Kamarádka pošle email s fotkou šatů, na které narazila a měla za to, že by vám třeba slušely. Policista, co hlídkuje u vašeho zaparkovaného auta, vám kupodivu nestrká pokutu za stěrač, jen chtěl omést to spadané listí z čelního skla. Prostě drobné radosti kultivovaného sociálního styku, bez emocí, ale s čitelným přívětivým postojem. Nic z toho s ničím nesouvisí, nic z toho nemá převratný význam, ale rozhodně nám to zlepší den. Alespoň jeho rozjezd. Navečer, s posunem Luny Vahami a navázáním kontaktu s Plutem, začne přituhovat. Do formálně dokonalého společenského prostoru začnou prosakovat skryté, potlačené a silou vůle vytěsněné partnerské emoce, které neudrží ani sebekontrola Luny ve Vahách. Myslím tím ty takzvaně nevhodné pocity („Grrr, on to udělal zas! To nenávidím! Vraždila bych!“), nikoli akutní nutkání projevu náklonnosti. Kratičký aspekt: pokud usneme, většinu z něj zaspíme. Ale věřím, že ještě stihneme rychlou očistnou diskusi. Vzhledem k luxusnímu postavení Merkuru tělo na tělo s Jupiterem, oba ve Štíru, se sice skrývaná pravda prodře na světlo boží a bude pojmenována přesně a nekompromisně, ale právě v momentě jejího uvolnění ji dokážeme nahlédnout s odstupem a odmávnout ji jako vyřešenou banalitu.
Comments are closed.
|
RSS Feed