Než se Merkur přehoupne do Blíženců a vydechne úlevou, ráda bych věnovala ještě poznámku jeho včerejšímu i dnešnímu pobytu na konci Býka v kvadrátech k ose lunárních uzlů. Nejenže se nemůžeme volně rozběhnout, jsme zapřaženi jak vůl v chomoutu a dovolený pohyb je vymezen velikostí pole.
Osa lunárních uzlů už nás táhne jinam, od nezávislé svobody k družnému společenství, od intelektuálního pozorování k srdečnému prožívání a spontánní tvořivosti – ale vůl neslyší ani na to, ani na to. Jeho mysl je limitovaná povinností, užitkem, úkolem, praktičností, ziskem, počtem kroků do konce brázdy, strachem o to, aby bylo na živobytí. Je to velmi omezující pocit. Vnímáme ho o to výrazněji, oč silněji nás už osud směřuje jinam.
Jako bychom se nemohli uvolnit, odvázat, doslova i přeneseně. Naše mysl touží po nových podnětech, po nových zážitcích a informacích, ale je svázána stále týmiž úkoly a přitahována k materiálnímu světu. Komunikace se točí v kruhu, jedeme dokola totéž, jako by vytrvalé opakování mohlo přinést průlom. Konverzace je těžkopádná, vyčpělá a nudí, ale držíme ji ze zvyku. Tuhle stránku jsem snad už četla, nebo ne? "Ježíšikriste, tohle už jsi mi říkal stokrát, fakt to nepotřebuju slyšet znovu!" ... těžkopádná býčí rutina v nejhustší podobě.
Ještě stále řešíme finanční záležitosti, uspořádání hmoty, a přitom už cítíme, že nás to vlastně nezajímá, že se to přežilo ... to, co bylo se vstupem Merkura a Slunce do Býka tak vítaným zpomalením, tak úžasným tvůrčím materiálem a dávalo příležitost k soustředěné kreativitě, se stává závažím, otravnou hroudou hlíny nalepenou na kopytech. Přiznejme si, ono se to omrzí i v normálním tempu, a letos, se všemi těmi retro návraty a nekonečným prodlužováním ... takže naposledy zabrat a vyrovnat tolik úkolů, kolik jich zvládneme, oškrábat boty od bahna, sundat holínky a nachystat si tenisky, abychom od zítřka mohli pustit opratě a volně se rozletět, kam nás vítr ponese ...
„My bychom vzhůru k nebesům, však jsme zde Zemí spjati ... „
Neruda s Uranem ve Vodnáři a s kde čím v Blížencích, však Mars, co táhne pluh, je v Býku.
Jako bychom se nemohli uvolnit, odvázat, doslova i přeneseně. Naše mysl touží po nových podnětech, po nových zážitcích a informacích, ale je svázána stále týmiž úkoly a přitahována k materiálnímu světu. Komunikace se točí v kruhu, jedeme dokola totéž, jako by vytrvalé opakování mohlo přinést průlom. Konverzace je těžkopádná, vyčpělá a nudí, ale držíme ji ze zvyku. Tuhle stránku jsem snad už četla, nebo ne? "Ježíšikriste, tohle už jsi mi říkal stokrát, fakt to nepotřebuju slyšet znovu!" ... těžkopádná býčí rutina v nejhustší podobě.
Ještě stále řešíme finanční záležitosti, uspořádání hmoty, a přitom už cítíme, že nás to vlastně nezajímá, že se to přežilo ... to, co bylo se vstupem Merkura a Slunce do Býka tak vítaným zpomalením, tak úžasným tvůrčím materiálem a dávalo příležitost k soustředěné kreativitě, se stává závažím, otravnou hroudou hlíny nalepenou na kopytech. Přiznejme si, ono se to omrzí i v normálním tempu, a letos, se všemi těmi retro návraty a nekonečným prodlužováním ... takže naposledy zabrat a vyrovnat tolik úkolů, kolik jich zvládneme, oškrábat boty od bahna, sundat holínky a nachystat si tenisky, abychom od zítřka mohli pustit opratě a volně se rozletět, kam nás vítr ponese ...
„My bychom vzhůru k nebesům, však jsme zde Zemí spjati ... „
Neruda s Uranem ve Vodnáři a s kde čím v Blížencích, však Mars, co táhne pluh, je v Býku.
RSS Feed
