 Saturn x Mars krutě do sebe. Nouzový stav v ČR, rozšířené blacklisty a uzávěry v Evropě, svědectví ze systémových institucí reportují zlámaná žebra či znásilnění. Tvrdost, nezlomnost, nemožnost dostat se skrz. Ne nutně vždy v tak explicitní verzi, ale i toto je možnost. A znovu to slovo: frustrace. Skoro mám pocit, že bych se měla omluvit. Principiálně podobná, pocit marnosti generující témata najde jistě každý z nás i ve vlastním životě. Neprůchodné, neuchopitelné, zdánlivě neřešitelné, zaseknuté chronické problémy, které se latentně vlečou, tu akutně vzplanou, ale trvají už nekonečně dlouho. Nelze je ignorovat, chceme je řešit a snažíme se, jak můžeme, ale ono to ne a ne a nejde. Zleva, zprava, shora, zdola, nehty olámaný, kotníky na rukou odřené do krve a furt nic.
 Druhé kolo zápasu Mars versus Saturn, oba znovu v ringu a zaklesnutí do sebe. Pokud si vzpomenete, v prvním kole Mars v Beranu, nadupaný testosteronem, spíš dorážel, Saturn se držel převážně v obraně. Druhé kolo však v obráceném gardu: Saturn čerstvě direktní, Mars retrográdní. Systém posílený novými autoritativními přírůstky upevňuje své pozice a utahuje šrouby. Odboj se naproti tomu vyčerpává drobnými bojůvkami na již dříve otevřená témata, doráží protivníka v jednotlivých bitvách, ale chybí mu jasný strategický koncept.
 K obratu Saturnu do přímého směru odtikávají poslední minuty. A velmi pravděpodobně to nestihnu dopsat, přečtete si to už za světla a obrat bude za námi. Tedy alespoň co do přesného určení okamžiku a místa. Jinak proces běží a trvá, nejde tu o minuty, spíš o dny, protože tolik času bude Saturn potřebovat, aby se skutečně pozvolna vydal vpřed. V tuto chvíli je Saturn stacionární. Stojí na místě na 25°20‘‘ Kozoroha. Pocitově tenhle vjem registrujeme už několik dní a vypomůžu si popisem, který mi právě teď přistál ve schránce … „nic neumím, nic mi nejde, nemám, co nabídnout a ujel mi vlak, prostě fáze zmaru“. Nebo něco podobného. Právě dnes může být tenhle pocit velmi intenzivní, před úsvitem bývá největší tma. A do obratu zbývá necelá hodina. Dál už záleží jen na tom, nakolik jsme nebo nejsme ochotni uvěřit, že kolos už se hýbe. Teda, teď ještě ne, ale zhruba někde mezi prvním ranním kafem a horkou sprchou uslyšíme slabé cvaknutí přehozené výhybky. Což mi připomíná, že jsem ještě neměla kafe!
 Slunko ve Vahách ještě stále mimo jeviště, ze svého odpočinkového režimu rozhodně nespěchá. Krom zlehka nastupující opozice k Chironu stále bez aspektů. I s tím Chironem se zatím jen tak oťukávají. Jakože, co by nastalo, kdyby ... kdyby se rána musela ještě znovu otevřít, kdyby se nádor ukázal být maligním, kdyby se zase zavřely školy, kdybychom si zopakovali jarní lockdown v plné parádě, kdyby se nejčernější scénáře naplnily a všechna ta předjímaná hrůza a bolest se na nás vylila mohutnou vlnou. Tyhle úvahy mají Váhy rády.
 Znáte ty dny, kdy nás situace dostihne, stoupne si čelně přímo před nás a násilím nám otevře oči? Jakože, „Hele, snažím se to naznačovat už nějaký čas, myslím si, že chápeš, ale očividně je ti to nepříjemný a nechceš se tím zabývat, jenže takhle už to dál nejde, takže jsem tu a pojďme si vyjasnit pojmy, definovat skutečný problém, najít řešení a vytrvat v jeho dotažení. Já vím, vím, že se strašně snažíš vyvíjet aktivitu, aby to jako vypadalo, že něco děláš, a když se to ani tak nedaří, jsi v tom nevinně, prostě smůla nebo co, ale oba dva dobře víme, že je to fake: zástupný problém, zástupné řešení. Ztráta času a energie. A já už toho mám dost!“ No jo, jasně, že je znáte, tyhle dny. Taky je znám. V poslední době jsou tu snad obden. Dneska zas.
 Luna opustila znamení Střelce, idealismus vyprchal a vítejme v realitě. Kozoroh nám přitáhne nohy na zem, postaví na značky, srovná do latě a šlapej! A nejlíp držet krok a hubu! Úkoly se štosují, povinnosti volají, bude to chtít disciplínu. Ze své ranní pozice v Kozorohu se Luna opírá kvadrátem o Slunce na samém začátku Vah. Mezi Lunou a Sluncem nejde o nic dramatického, ale přesto tahle kombinace do čtverce generuje jistou rozladu. Luna by chtěla spát, ale musí vstávat. Ok, tak aspoň startovací kafe: "Kriste Pane, co jste mi to nasypali do mé dózy!? To přece není moje značka!?!" Hmm, tak ani kafe nepomohlo. Dokud se Luna z kvadrátu neodsune, nedá se předpokládat, že by nám pomohlo cokoli jiného. Naštěstí už ráno začínáme za vrcholem téhle zatuhlé vazby a s trochou dobré vůle jsme z toho do oběda venku.
 Slunko vstoupilo do Vah a jako by si v okamžiku nastupujícího podzimu potřebovala odpočinout po náročném a intenzivním létě, odpojilo se od skupiny a minimálně pro dnešek si bere den volno. Možná by rádo získalo i víc času a jen tak se toulalo barevnou krajinou, nohama šustilo v listí, v dlani hladilo kulaťoučké kaštany, zkrátka našlo v přírodě trochu tolik potřebné harmonie a klidu. Ale není mu přáno. Ono Slunko ve Vahách stejně dlouho samo nevydrží. Nedokáže se odstřihnout od dění, a i kdyby se aktivně nezapojilo do hry, vždycky aspoň vzdáleně sleduje, co ti druzí. Takže už zítra jej na dálku kontaktuje Luna a pak nás čeká několik dní v opozici k Chironu.
 otevřu Outlook, spam do koše a hledám, co zbylo v inboxu. Nic. Nic? To snad není možný? Někdy to člověk přehazuje vidlema a dneska nic? Co se proboha stalo s Merkurem, retrográdní přece ještě není ... není. Jen se zasekl kvadrátem mezi Plutem a Saturnem v Kozorohu a nemůže z místa. Lehkonohý posel Bohů trčí v pasti, nohy zaklíněné ve skalní rozsedlině a hlavou tluče o zeď. A pošta zůstává nedoručená. Dobrou zprávou budiž, že díky Merkurově indispozici nebyla možná ani napsána, odeslána. a na naši odpověď tudíž nikdo nečeká. Z čehož vyplývá, že na tomto místě můžeme dneska naprosto klidně skončit.
 Pondělí. Nějak jsem přes víkend vypnula, takže nevím, kdy k tomu přesně došlo, ale dnes ráno koukám a Uran je bezkontaktní. OK, omrknu to zpětně, včera ho ještě nitkou držela Luna ve Štíru, ta sice dnes trvá a přejde do Střelce až večer, ale k Uranu už ji nic neváže. Před Lunou to byla několik dní Venuše. A teď ... teď je tu sám. Uran v ryzí podobě, bez rozptylování, bez tříštění sil, bez rozměňování se v drobných.
 Kdo vůbec jsem? A co tu dělám? O co se tu snažím? A je to moje cesta? Moje poslání? Žiju to správně? Dělám to, proč jsem se sem narodila? A dělám to správně nebo jsem někde dávno sešla z cesty a teď už je pozdě se vrátit, takže si dláždím chodník alibismem? Někdy jsem plná lásky a někdy vnímám jen lhostejnost. Někdy jsem nabuzená nadšením a z toho propad do marnosti, malosti, ubohosti. Někdy planu přesvědčením a jindy mám pocit, že nejlíp by bylo vykašlat se na všechno. Chaos a zmatek. Nevyznám se v tom. Protože vím, že to i to jsem já. Nemůžu svou bolest svádět na své nejbližší a rozhazovat vinu plnými hrstmi v domnění, že na mě žádná nezbude a konečně se mi uleví. A nemůžu svůj vnitřní boj promítat na okolí, i když by to bylo tak jednoduché. Tak pohodlné. Tolik lidí kolem, tolik projekčních ploch. A stačí ukázat prstem: "To ty, ty můžeš za mou nespokojenost!" Jasně. Jenže to není pravda. Tak ráda bych byla celistvá, souvislá, jednolitá, uhlazená, milá a oblíbená. Oblíbená, to hlavně. Zadobře s tím i tím. Opravdu netoužím po výsměchu, po hejtech, po pohrdání a po plivancích do ksichtu! A řekněte, že vy ne! Teda, vy a Tim! Neuvěřím. Protože to je jen póza. Obranný mechanismus, kterým se chráníme před zraněním. Radši rovnou řeknu, že mi na ničem z těch takzvaných hodnot nezáleží, a kdybych pak o některou z nich přišla, můžu se za svoje prohlášení v klidu schovat a nikdo nic nepozná. A když tu hru budu hrát dobře, obelžu i sama sebe! Cha!
Luna je ode dneška ve Vahách a během dopoledne navazuje opozici k Chironu v Beranu. Je to jen fragment, samozřejmě, ale pokud ho postřehnete … |
Chci se stát dobrým andělem!
Archiv textů
September 2020
|